phpRS
 Dnešní datum: 28. 07. 2017   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Odkazy |    
  Hlavní menu
  Témata
Historie
Komentované odkazy
Kultura
Ostatní
Počítače a internet
Redakce hlásí
Referáty
Úvahy a komentáře
Zprávy
  Informace
Nastavit jako domácí
Přidat k oblíbeným webům
Jste návštěvník č.
Dnes má svátek

téma * Může být přirozené právo zdrojem práva positivního?
Vydáno dne 04. 01. 2005 | přečteno: 6052x

Zdánlivě se může zdát, že na otázku, zda v současné době může být přirozené právo zdrojem práva positivního, lze odpovědět velmi snadno. Stačí se podívat například na některé dokumenty mezinárodního práva a bez jakýchkoliv obtíží zjistíme, že se to v nich odkazy na takzvané přirozené právo přímo hemží. Úmluva o právech dítěte obsahující pasáže jako "Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, majíce na zřeteli, že podle zásad vyhlášených v Chartě Spojených národů je uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech příslušníků lidské rodiny základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě,…" či Všeobecná deklarace lidských práv jsou toho tím nejjasnějším důkazem.

Ostatně ani právní normy vnitrostátního charakteru nezůstávají odkazů na přirozené právo nikterak ušetřeny. Zůstaneme-li u právních dokumentů, které zde byly vytvořeny čistě pro potřebu našeho státu, zjistíme, že Ústava České republiky obsahuje již ve své preambuli zmínku o nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a text Listiny základních práv a svobod obsahuje formulaci: "Federální shromáždění na základě návrhů České národní rady a Slovenské národní rady, uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, navazujíc na obecně sdílené hodnoty lidství a na demokratické … usneslo se na této Listině základních práv a svobod". Z toho by jasně vyplývalo, že přirozené právo zdrojem práva pozitivního dnes být může. Pozitivněprávní úpravy se ve svých textech samy odvolávají na jakási přirozená práva, takže bychom mohli vcelku velmi snadno konstatovat, že přirozené práva zdrojem práva pozitivního být může. Problém však ovšem nastává ve chvíli, kdy se podíváme na samotný charakter přirozeného práva.

Obsah přirozeného práva

Spíše než-li o teorii přirozeného práva se dá hovořit o jeho různých a velmi odlišných teoriích. Jediné, co mají tyto teorie společné, je aspirace na universalitu a takzvaný právní dualismus. Ten znamená, že zde krom státem daného práva má existovat i právo přirozené, které je na pozitivních právních normách nezávislé a je jim nadřazené. V případě rozporu těchto dvou složek práva platí, že jejich rozpor diskvalifikuje platnost práva pozitivního. Podle zdroje legitimity můžeme rozdělit teorie přirozeného právo do tří základních kategorií. Podle první z nich je zdrojem legitimity boží autorita, podle druhé zákony přírody a podle racionalistické koncepce zase pro změnu lidský rozum.

Právě různorodost takovýchto teorií nám odkrývá jejich největší a taktéž už na první pohled nejzřetelnější slabinu. Pod pojem obsah přirozeného práva si totiž každý z jeho teoretiků dosazuje svoje subjektivní chtění obsahu přirozeného práva, které je samozřejmě podmíněno řadou společenských i mimospolečenských faktorů. V podstatě lze říci, že počet představ o obsahu přirozeném právu přímo odpovídá počtu jeho autorů. Když se tedy někdo dovolává přirozeného práva, vyvstává pochopitelně a nutně otázka, čeho se tedy vlastně dovolává? Jeden přirozenoprávní teoretik může považovat něco za správné, druhý za hodnotově neutrální a třetí může dokonce na danou věc pohlížet jako na něco, co stojí pro přirozenosti.

Jsou lidská práva universální?

K pochopení toho, zda může být přirozené právo zdrojem positivně-právních norem, nám může do jisté míry posloužit problematika takzvaných lidských práv. V poslední době, zejména však od konce 2. světové války, můžeme být všichni svědky toho, jak je tomuto tématu ve velmi vysoké míře věnována pozornost. Jejich podstata bývá chápána jako přirozenoprávní a takováto práva bývají obvykle ověnčena přívlastky jako nezcizitelná, nezadatelná, nepromlčitelná či univerzální.

Čím však má býti dána jejich universálnost? Snad tím, že většina státu světa (mnohdy ze strategických důvodů) podepsala nějaké mezinárodní smlouvy, které nejsou v mnoha případech stejně ani dodržovány? To asi těžko. Spočívá tedy jejich universálnost v tom, že je takovéto chápání práv vlastní všem lidem a všem kulturám? Všem lidem neoddiskutovatelně ne! Už při zběžném pohledu nejen na kanibalské kmeny, ale i na méně marginální případy islámských států, zjistíme, že chápání lidských práv není společné ani všem kulturám. Třeba Samuel Hantington, jehož některé doslova prorocké vize se již naplnily, tvrdí, že západní vidění lidských práv, kde se hovoří o právech na život, náboženství, shromažďování, svobodný projev apod. vycházejí z sekulární a křesťanské tradice. Takovéto hodnoty proto nemohou být podle Hantingtona hodnotami univerzálními. Lidská práva tak, jak je chápe kulturní oblast, kterou může, stejně jako Hantington, označit za Západ, jsou víceméně relevantní jen pro oblast Západu a to, nutno podotknout, ne v celé své škále. Vždyť to byla právě evropská kultura, která dala světu nacismus či bolševismus.

Samozřejmě, že jsou i opačné názory na věc. Opačný názor zastává například Francis Fukuyama, který považuje universální lidská práva, byť vznikla nepochybně v určité oblasti a době, za universální vlastnictví lidstva. Problém této představy spočívá v tom, vyjádřím-li to poněkud vulgárně, že i ten snědý pán s šátkem na hlavě a samopalem v ruce vidí ve svých ideálech přesně to samé.

Zdroje pozitivního práva

Zdá se tedy, že spíše než-li nějaké přirozené právo jsou zdrojem pozitivních práv krom praktických zájmů i zájmy mocenskopolitické a hodnoty různých společností a pospolitostí, které sami sobe považují za jediné správné. Samo sebou se na přirozenoprávní základ svého pojetí práva nemusí odvolávat jen ti, kteří jsou o své věci vnitřně přesvědčeni, ale i ti, kteří dodávají svému právu auru přirozenosti zcela účelově. De facto každému je totiž takovéto přirozené právo při prosazování jeho zájmů milé jako spojenec a nikomu se již nehodí jako kritik. Švéd A. Ross to formuluje natvrdo: "Jako děvka je přirozené právo k dispozici každému.“ Vždyť i někteří nacisté a marxisté argumentovali přirozeným právem.

Typickým příkladem toho, jak jsou takzvaná přirozená práva ovlivněna různými zájmy se jeví vývoj základních lidských práv v minulém, tedy dvacátém, století. Dá se tu bez jakékoliv nadsázky hovořit o tak často zmiňované inflaci lidských práv. Nejsem takovým optimistou, abych si myslel, že za těch pár roků dokázalo lidstvo překonat celé dějiny a v různých kodifikacích zachytit celou, doposud utajovanou, šíři přirozených práv. Šíře jejich definice byla přímo odvozena od toho, co se komu hodilo a co si kdo dokázal prosadit. Socialisté si v určité době prosadili, aby za základní lidská práva byla uznána i práva sociální, sufražetky dosáhly rovné právního postavení žen, homosexuálové zas svým vlivem docílili nejen změny systematiky duševních poruch, ale v některých oblastech i uznání práva a volbu své sexuální orientace atd.. Našla by se další a další práva, která si jednotlivé skupiny vydobyli prostřednictvím různých forem politického nátlaku. Na druhou stranu mohou být takováto různá práva zakotvena třeba ve stovkách zákonů konkrétního státu i smlouvách mezinárodního práva, ale pokud ten, kdo má moc, nemá ochotu takovéto právní normy v praxi aplikovat, nemá ten, komu jsou teoreticky určena, mnohdy sebemenší šanci k jejich realizaci. Například mnohé jihoamerické diktatury doslova okopírovaly Ústavu Spojených států amerických, ale lze úspěšně pochybovat o tom, že byla tamním obyvatelům v praxi zajištěna kupříkladu taková míra svobody projevu, jakou garantuje ve Spojených státech praxe aplikace prvního dodatku ústavy. Lze snad vůbec už při pohledu na různé formy prosazení hledět na takováto práva jako na cosi přirozeností daného?

Východiska

Postmoderna říká, že nic neplatí na věky a nic neplatí obecně. Svým kulturním relativismem, který má dosti velkou argumentační sílu, v podstatě konstatuje, jak se dnes věci na tomto světě v praxi mají. Ač je postmodernismus jako myšlenkový směr jen velmi těžko definovatelný, tak lze vyvodit, že se svým naprostým názorovým pluralismem se z logiky věci svou podstatou musí stavět proti univerzálním a “jediným správným“ koncepcím přirozených práv. Slabina či spíše slabost postmoderních koncepcí však spočívá ve východiscích. Uznáním faktu, že naše hodnoty nejsou hodnotami universálními, dochází často k rezignaci na jejich prosazování a místy i aktivitě, jejímž cílem je nepřirozené multikulturní společnosti. Takovéto vrážení si pomyslného nože do vlastních zad je bohužel pro současnou evropskou kulturu více než typické. Každopádně v zájmu každé národa či civilizace je, pokud si vůbec přejí být zachovány, si na svých hodnotách a představách o světě, mimo jiné i představách o právu, trvat a bránit si je před jakýmkoliv vnějším či vnitřním nebezpečím. Ti, kteří nemají vůli žít a prosazovat své ideály, budou zákonitě smeteni na smetiště dějin někým, kdo za své představy ochoten bojovat bude.

Otázku, zda má smysl evropské civilizační hodnoty prosazovat i mimo území evropského civilizačního prostoru, nechám s této práci otevřenou.

Závěr

To, že něco nedokážeme nikterak jednotně popsat, sice ještě nemusí znamenat neexistenci dané věci, ale na druhou stranu je víra v existenci přirozeného práva velmi podobna víře v boží existenci. A stejně jako mohla být v určitých dobách víra v Boha základním pilířem pozitivního práva, tak dnes může být víra v přirozenoprávní základem pozitivního práva. Podle mého názoru žádné přirozené právo neexistuje a i kdyby existovalo, tak by ho nebylo lidskou myslí nikterak možno podchytit. Zdrojem pozitivního práva se zdají opravdu být spíše různé civilizační představy, které se mohou v pohledu na mnoho zásadních otázek zásadním způsobem navzájem lišit.

[Akt. známka: 1,36] 1 2 3 4 5

Článek otevřen! | Vložil: Jakub | Komentováno: 2x | Komentuj! | Informační e-mailVytisknout článek | Zavřít článek>>>

  Kalendář
<<  Červenec  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       
  Nejčtenější články

Databáze je prázdná!