phpRS
 Dnešní datum: 20. 09. 2017   | Hlavní stránka | Seznam rubrik | Download | Odkazy |    
  Hlavní menu
  Témata
Historie
Komentované odkazy
Kultura
Ostatní
Počítače a internet
Redakce hlásí
Referáty
Úvahy a komentáře
Zprávy
  Informace
Nastavit jako domácí
Přidat k oblíbeným webům
Jste návštěvník č.
Dnes má svátek

téma * Gary S. Becker - Teorie preferencí
Vydáno dne 02. 05. 2005 | přečteno: 4216x

Do dnešní doby jsme mohli zaznamenat řadu různých pokusů o vysvětlení lidského chování. Povětšinou se jednalo o práce různých odborníků z oblasti biologie, psychologie či sociologie. Gary Becker ve své knize přichází s přístupem zcela novým a to vysvětlením lidského chování jeho ekonomickou motivací založenou na takzvané maximalizaci užitku. Zdá se být pravděpodobné, že právě za takovýto nový přístup k věci mu byla v roce 1992 udělena prestižní Nobelova cena za ekonomii. Cílem této seminární práce je jejímu čtenáři Beckerův přístup ve stručnosti představit, zamyslet se nad vybranými příklady, které jsou v knize uváděny, kriticky je zhodnotit a ukázat zcela konkrétní životní situaci ve světle pohledu, který je v Teorii preferencí prezentován.

1.1 Beckerův ekonomický způsob pohledu na chování

Jak sám Becker ve své knize uvádí, jeho ekonomický způsob pohledu na chování, „na rozdíl od marxistické analýzy nepředpokládá, že jedinci jsou motivováni pouze sobeckými zájmy i ziskem. Ekonomický přístup je metodou analýzy, nikoliv předpokladem o určitých motivech.“ Motivace různých jedinců jsou v Beckerově pojetí daleko pestřejší. Například pro někoho, kdo má zájem pomáhat druhým může být užitkem dobrý pocit z darování svých finančních prostředků někomu jinému, pro ziskuchtivého člověka finanční zisk a například pro takového masochistu může být chtěným užitkem i fyzické, citové či materiální poškození své vlastní osoby. Jedinci podle Beckera vždy jednají racionálním způsobem a to tak, aby jejich jednání pro způsobilo jimi chtěný, předpokládaný výsledek. Každý jedinec se vždy snaží co možná „nejlépe předvídat nejisté důsledky svého jednání“ . To pochopitelně neznamená, že se mu to vždy podaří a dostaví kýžený efekt. Každý jedinec je totiž při svém uvažování do určité míry ovlivněn svými zažitými představami, nedostatečnými informacemi, svou inteligencí atd. a proto se může ukázat jeho předpoklad chybným či dosažený výsledek může být znehodnocen kupříkladu jiným nepředpokládaným výsledkem jedincova chování.

1.2 Zločin a trest

V souladu se svou definicí ekonomického způsobu chování popisuje Becker i porušování právních i mimoprávních norem. Porušení práva pro Beckera není důsledkem psychické poruchy ani vina celé společnosti, ale pouze výsledkem uvažovaní pachatele, který se po zvážení všech možných rizik, svých morální představ a nákladů na spáchání svého činu na straně jedné a potencionálního užitku na straně druhé, rozhodne takovýto protiprávní čin spáchat. Míru kriminality ovlivňuje krom preferencí pachatele i řada dalších různých faktorů, do velké míry i riziko dopadení pachatele, délka trestu a způsob jeho výkonu. De facto žádná norma není dodržována, pokud její dodržování není nějakým způsobem vynucována a její porušování sankcionováno. Jednou z příčin nárůstu kriminality ve Spojených státech amerických v určitém období minulého století je tedy i takzvaná humanizace vězeňství, která v této zemi probíhala zejména v šedesátých letech. Becker však v žádném případě není vždy zastáncem bezdůvodně tvrdých trestů, ale jde mu spíše o odstrašující efekt takovéhoto trestu. To znamená, že pokud je pro určitý typ potencionálního pachatele určitého typu trestného činu vysoce nepříjemným odsouzení k finanční pokutě, je neúčinnější formou odrazení ho od takovéhoto činu, krom vysoké pravděpodobnosti odhalení a odsouzení, právě finanční pokuta. Naopak pro někoho, kdo je bez jakýchkoliv finančních prostředků či majetku, by takováto forma trestu byla žádné odstrašení nepřestavovala a proto je efektivnější takového člověka odstrašovat od společnosti škodlivého jednání zejména hrozbou omezení jeho osobní svobody.

Při bližším pohledu na takovýmto ekonomickým pohledem na zločin zjistíme, že způsob a výše trestu by neměly záviset pouze, jak Becker uvádí, na míře odstrašení pachatele, ale též na představách veřejnosti o adekvátním trestu za spáchaný přečin. Zdá se totiž být pravděpodobným tvrzení, že víra ve spravedlnost právního řádu positivně ovlivňuje jeho následné dodržování, to jest že potencionální pachatel bude mít daleko větší morální bariéru se provinit vůči systému, se kterým se sám vnitřně ztotožňuje. Při takovémto pohledu na trest se tedy kupříkladu zdá být naprosto kontraproduktivním zakazovat, tak často diskutovaný, výkon trestu smrti v zemích, kde má jeho provádění masovou lidovou podporu, a stejně tak se zdá být, vzhledem k potřebě posilovat víru občanů ve spravedlnost právního systému nežádoucí jej provádět v zemi, kde drtivá většina veřejnosti není takovéto formě trestání nakloněna.

1.3 Diskriminace vůči menšinám

Hned na úvod je nutné podotknout, že ta část knihy, ve které se autor zabývá analýzou diskriminace je nazvána poněkud nešťastným způsobem. To si odvažuji tvrdit z toho důvodu, že je v ní pojednáváno mimo jiné i o diskriminaci černochů v někdejší Jihoafrické republice či též o diskriminaci osob ženského pohlaví. Klasifikace těchto dvou skupin jako menšin nemá dle mého názoru sebemenšího logického opodstatnění. Procentuelní zastoupení žen v populaci je přibližně stejné jako zastoupení mužů, a jak sám Becker píše, tak v Jižní Africe „je černochů čtyřikrát až pětkrát více než bělochů“.

Becker ve své práci věnuje pozornost zejména mzdové diskriminaci na trhu práce a vysvětluje ji tím, že zaměstnavatelé a spolupracovníci neberou v potaz jen pracovní výkon a mzdové nároky svých zaměstnanců či spolupracovníků, ale i jejich osobnostní charakteristiku. Taktéž zákazníky nezajímá pouze cena a kvalita nabízeného zboží či služeb, ale i osoba toho, s kým by museli při uzavírání kupříkladu koupě jednat. Z toho vyplývá, že i zaměstnavatel, který by jinak necítil potřebu nikoho diskriminovat, může odmítnout zaměstnat někoho z důvodu opodstatněné obavy z negativních reakcí svých dosavadních či potenciálních zákazníků a tím pádem i z pravděpodobné finanční újmy, která by mu rozhodnutím přijmout nevhodného zaměstnance vznikla. Na druhou stanu může být v té samé situaci pro firmu specializující se na zaměstnávání různých „outsiderů“ vysoce výdělečnou činností zaměstnávat příslušníky různých v dané společnosti nepříznivě přijímaných menšin, a to z důvodu jejich nižších mzdových nároků. Fakt existence diskriminace i v případech její finanční nevýhodnosti dokazuje tezi, že lidské chování není motivováno výhradně snahou o svůj vlastní zisk.

Podle Beckera má však dopad diskriminace menšin celospolečenský negativní dopad i na většinu však pouze ve chvíli, kdy „představují členové menšiny výraznou část celku“, . V takovém případě jsou totiž náklady na diskriminaci příliš vysoké a různé formy diskriminace jsou po nějaké době zrušeny. Jako příklad pro tuto svou tezi si bere Becker pád režimu prosazujícího apartheid v Jihoafrické republice. Dle mého názoru je případ Jihoafrické republiky daleko složitějším a spíše než-li konstatování, že byla takováto situace nevýhodnou jak pro diskriminované, tak pro diskriminující, se ve světle vývoje v této zemi za několik posledních let jeví pravděpodobnějším tvrzení, že si něco takového mohla značná část bělošského, černošského i indického obyvatelstva ke konci osmdesátých a na počátku devadesátých let myslet.

Na rozdíl od ekonomického přístupu ke zločinu je praktická aplikace ekonomického pohledu na diskriminaci pro drtivou většinu vlád takzvaného západního světa v dnešní době naprosto nepřijatelná. Takový pohled by totiž znamenal zvažovat všechna její pozitiva a negativa a výsledky takovýchto rozborů předkládat lidu ve své vší otevřenost k posouzení. Naopak v oblasti právotvorby spojené s různými formami diskriminace můžeme v současné době zaznamenat silný tlak na její odstraňování a to nejen ze strany orgánů moci výkonné, ale též od řady nátlakových skupiny, které se obvykle označují jako nevládní organizace. Jednání zaměstnavatele, který by při nepřijetí uchazeče o zaměstnání uvedl, že mu vadí například jeho etnická příslušnost (popřípadě by s vysokou pravděpodobností vadila firemním zákazníkům), je na v naší zemi právním řádem reprobováno. Návrh takzvaného Antidiskriminačního zákona jde v omezování zaměstnavatelů dokonce až do takých krajností, že zaměstnavatelům v případě pokud je nějaká menšina v dané oblasti zastoupena výraznějším způsobem ukládá přijmout do zaměstnaneckého poměru určitý počet příslušníků takovéto národnostní menšiny. Povinnost středních a větších firem zaměstnávat určité procento lidí se ztíženou pracovní schopností platí již delší dobu a nikterak se nezdá, že by byla v nejbližší době zrušena. Takovéto omezování svobody personální volby přináší na zaměstnavatele tlak a nutí jej při uvažování o ekonomických výnosech a ztrátách brát v potaz i různá legislativní omezení.

1.4 Psaní seminární práce

Zajisté vhodným příkladem aplikace ekonomického pohledu na chování na zcela konkrétní životní situaci. je vypracovávání seminární práce do semináře na vysoké škole. Student má od samého počátku řadu různých alternativ jakým způsobem může postupovat. Prvotní volbou je, zda vůbec bude usilovat o udělení zápočtu, zda bude považovat náklady na vypracování práce za natolik vysoké, že ukončí studium, nebo sezná za vhodné odložit tento problém na příští akademický rok. Pokud si zvolí první možnost, tak se následně snaží si v závislosti svých preferencích a řadě objektivních podmínek vybrat její vhodné téma podle kritérií snadnosti vypracování, možného přínosu pro jeho osobní kapitál, dostupnosti vybrané publikace, dostupnosti jiných podkladů pro vypracování seminární práce atd. I v této fázi, stejně jako ve všech ostatních, záleží na množství nákladů, které se student rozhodne svému rozhodování věnovat. Pochopitelně ani v tomto případě však pečlivý výběr nemusí zajišťovat zamýšlený výsledek. Posléze je student postaven před další volbu a tou je volba způsobu, jakým seminární práci přivede na svět. I v tomto případě se dotyčnému jedinci nabízí široké spektrum možností. Jen pro ilustraci mohu uvést vytvoření plagiátu stažením cizí práce z internetové sítě, předložení práce známého z vyššího ročníku či jiné z university pod vlastním jménem, zaplacení někomu, kdo by práci za studenta napsal, a nakonec i vytvoření své vlastní práce. Je jasné, že každá z těchto možností má své výhody (nízké náklady, zvýšení svého osobního kapitálu, dobrý pocit atd.) i své nevýhody a rizika (možnost odhalení zadavatelem práce zapovězeného jednání, vysoké náklady, morální výčitky atd.). Každý ze studentů se snaží maximalizovat svůj užitek či aspoň minimalizovat ztráty způsobem, který on sám považuje za v dané situaci nejvhodnější. I při samotném vypracovávání své vlastní seminární práce student bezpochyby zvažuje množství nákladů, které je ochoten na takovouto činnost obětovat. Pro zvýšení šancí na konečný úspěch se zdá být vhodnou důkladnější četba studijní literatury, důkladnější kontrola pravopisu v napsané práci, investice do konzultace svých nejasností během konzultačních hodin, ale i třeba investice do domácího připojení na internet.

Závěr

Přínos Beckerova ekonomického pohledu na lidské chování rozhodně nespatřuji v poodhalení nějakých převratných skutečností o motivaci lidského jedná. Vždyť autor všehovšudy netvrdí nic jiného, že různí lidé mají odlišné motivy a každý jedná tak, jak se mu to zdá nejvhodnějším. Ostatně pátrat po přesných příčinách různých preferencí ani cílem Beckerovi práce nebylo. Pro čtenáře Teorie preferencí z řad neodborné veřejnosti považuji za hlavní užitek, který jim, stejně jako mně, přečtení této knihy může dát, uvědomění si širších souvislostí různých zásadních i zcela marginálních životních rozhodnutí a získání určitého nadhledu pro volby budoucí. Za zjevně největší přínos této publikace nelze považovat bezesporu nic jiné, než-li přínos jejího metodologického přístupu pro ostatní vědecké obory. Otázkou zůstává, kde všude je vlastně možné jej důsledně používat, a jak jej budou schopni teoretici z jiných vědeckých oborů a ochotni akceptovat. Přestože jsem osobně přesvědčen, že existuje i celá řada příkladů, kdy se o racionalitě lidského chování dá hovořit jen velmi těžko (např. u lidí se sníženou příčetností), tak si myslím, že si takovýto přístup rozhodně zasluhuje pozornost.

Použitá literatura

Becker, G. S. Teorie preferencí 1. vyd. 352 s. Havlíčkův Brod: Grada Publishing spol. s r.o., 1997. ISBN 80-7169-463-0

[Akt. známka: 1,80] 1 2 3 4 5

Článek otevřen! | Vložil: Jakub | Komentováno: 3x | Komentuj! | Informační e-mailVytisknout článek | Zavřít článek>>>

  Kalendář
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
    1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30  
  Nejčtenější články

Databáze je prázdná!